DIEL 2: Škola

Stačí otevřít některou z pedagogických biblí a vyskočí na vás soupis funkcí školy od socializační až po ekologickou. 

Zde mi nejde o seznam či pořadí, ale o promýšlení, proč školu potřebujeme, v čem tkví její nezastupitelnost a co by se tedy vlastně stalo, kdyby nám najednou zmizela. Každý jistě hned pojmenuje vzdělávání, potřebujeme ji však chápat v kontextu celého života. V první řadě je škola místem setkávání, socializace, kultivace a rozvoje. Pomáhá žákům vytvářet jejich hodnotové rámce, budovat jejich postoje, vztah k pravidlům, práci, úsilí. Škola má umět odstraňovat rozdíly mezi dětmi, jejich podmínkami a vyrovnávat jejich šance. To vše v atmosféře bezpečí a jistoty pro všechny aktéry. O kompetencích si povídáme jinde, ale připomenu budování kompetence k učení, chápejme celoživotnímu. Zde se spojují se školou myšlenky státní politiky vzdělávání, v současné době vyjádřené v dokumentu známém jako Strategie 2030+. Škola samozřejmě spojuje minulost s budoucností, ukotvuje a vyrovnává. Nesmí být příliš rozevlátá (a nemůže), uchovává principy a tradice v pravém smyslu slova. Jako centrum komunity či obce je kultivuje, podporuje společenský, kulturní i ekonomický rozvoj. Stále více lidí si naštěstí uvědomuje, že budoucnost obce, oblasti, regionu je bytostně svázána se školou. Budoucí vztah k regionu, hodnotám, politickému vyjádření i životu jako takovému se pomáhá vytvářet v dnešní škole. Proto ji nezbytně potřebujeme a ona potřebuje naši podporu.