DIEL 5: Málotřídní škola

Mají málo tříd, málo učitelů, téměř žádné neučitele, ale mnoho starostí vůbec nekorespondujících s tím že málo dětí generuje málo peněz a znamená tedy naprostou nereálnost zaplatit si zástupce ředitele, poradce, službu nebo pořádný seminář, pokud není zřizovatel příznivě nakloněn a nepustí nějaký penízek navíc.

 

Málokdo ví, že v současné době je v České republice okolo 1.300 málotřídních škol a vůbec nejsou pouze v odlehlých částech republiky. Mnohdy jsou v blízkosti velikých center (typicky suburbální prstenec okolo Prahy či Brna), kde se v jednotlivých obcích snaží ti vnímavější zřizovatelé udržet školu za každou cenu, aby se z jejich obce nestala pouze noclehárna, která se ráno zcela vylidní a rodiče si děti (pokud ještě v obci budou) odvezou s sebou do velikého  města, kam jedou každý den za prací.

 

Vůbec málotřídní školy mohou být pro systém ohromnou inspirací. Od málotřídních škol se můžeme učit principům společného vzdělávání, budování komunitní školy, práci s heterogenními skupinami i vtahování okolí do dění. Žáci různého věku se učí spolupracovat, pomáhat si, přichází vrstevnické učení – to vše jsou prvky moderního vzdělávání. To nejsou pouhé pocity, potvrzující slova najdeme ve výročních zprávách České školní inspekce.

 

Chce se mi křičet a žalovat systém, který dopustí takové mrhání lidskými silami a ochotou se na něm ještě podílet. Ředitelka bez zástupce, bez ekonoma, bez asistentky, často bez školníka má neskutečnou zátěž danou výkazy, tabulkami, hlášeními, GDPR, stížnostmi. Ano, málotřídní školy mají méně žáků, ale ve svém důsledku nejde o menší množství papírů, jen o malá čísla v nich. Je znepokojující, kolik vedoucích pracovníků téměř rezignuje na osobní život, volný čas, koníčky i profesní rozvoj, protože absolvovat zajímavý seminář v blízkém městě je mnohdy z důvodu napjaté personální situace a zajištění výuky nereálné. Přitom jde o početně obrovskou skupinu škol, kterou systém hází někdy přes  palubu.

 

 

Zdroj: TROJAN, Václav. 2022. Autentická pedagogika