DIEL 9: Hierarchie

 

Uznání nadřazeného postavení druhého na pomyslném společenském žebříčku neznamená překážku pro lásku. Dítě si naopak ne

umí poradit se situací, kdy se ocitá v nehierarchizované skupině či rodině, chybí mu zkušenosti. Potřebuje být z biologického hlediska trochu frustrované, jinak nezíská přirozenou touhu vnímat a podřídit se autoritě. Když při svém jednání nenaráží na instinktivně očekávaný odpor, vnímá to podvědomě jako slabošství a nikdy se nebude s takovým člověkem identifikovat a neuzná jeho kulturní hodnoty.

 

Myšlenky předchozího odstavce jsem si půjčil od fyzioterapeuta prof. Pavla Koláře, neboť mne při čtení jeho knihy i při osobním rozhovoru velice zaujaly. Jeho knihu uvedenou v seznamu doporučené literatury učitelům i rodičům rozhodně doporučuji přečíst.

 

Bez přehánění je velikou hloupostí převzít naivní pohled některých celebrit tvrdících, že jejich čtyřletá dcera je jejich souřadný parťák, s nímž řeší všechny otázky života. Je to obrovský omyl, který ovlivní vývoj dítěte na celý život a jeho důsledky se budou obtížně napravovat.

 

Patříme do přírody, proč se neinspirovat vlčí smečkou? Samice má ráda svoje mláďata, ale při přípravě lovu a v jeho průběhu mají staří a mladí vlci svoje rozdílné místo. Při nerespektování základních zákonitostí přírody by totiž v kruté zimě mohli zemřít hlady všichni.

 

Hierarchie není neúcta, hierarchie není prostoduché nadřazování se. Hierarchie je odrazem aktuálně nastavených karet, odraz zralosti a nezralosti, závislosti sloužící k orientaci v životě. Jde o dočasné schéma, které se v průběhu vývoje změní. Žák se může jednou stát kolegou svého učitele ve stejné škole, potom půjde samozřejmě o zcela jinou situaci, než dnes. Nespěchejme v životě prosím příliš rychle…

 

 

Zdroj: TROJAN, Václav. 2022. Autentická pedagogika